Postav dům, zasaď strom …
Vzniklo to naprosto spontánně. Při tréninku malých volejbalistů na rekonstruovaných historických kurtech, v zadní části dnešního hlavního fotbalového hřiště AFK, jsme stáli s Petrem Šotolou, dlouholetým členem kolínské ODS, před budovou šaten a klábosili. „Tady bude stát ještě klubovna“, říká předseda volejbalového klubu, „ale na to teď nemáme dech, všichni kluci jsou unavení, dát dohromady kurty, šatny a to vše cestou dobrovolně nucených prací členů oddílu a jeho příznivců, to není jen tak. Musím nechat všechny tak rok, dva orazit, než mi zase půjdou makat. V ten okamžik ze mě vyletělo: „tak já to s vámi postavím …“
Nestrojené překvapení, smísené s nejistotou zda žertuji nebo to myslím vážně prolétlo obličejem předsedy, vyvedeného z míry natolik, že se několikrát ujišťoval, zda slyšel dobře. Tenkrát mě nenapadlo, že by mohlo jít o dvoupodlažní budovu o rozměrech šest krát třináct metrů, která mi prací naplní téměř rok života.
„Našel jsem si práci, Dájuško.“ Rozsvícený jako žárovka sděluji radostnou novinu své milé ženě. „Budu stavět volejbalistům klubovnu.“
„Tak to bude zadarmo, viď?“ Usmívá se má moudrá choť, už o mně ví své.
„Ne, musíme to zaplatit.“ Počítám možnosti, investovat čas, práci i nějaké finance si mohu dovolit. A za dobrou zábavu, která krom toho ještě přinese užitek někomu jinému, to se jistě vyplatí. Stavění mě opravdu baví.
Mírné překvapení zavládlo, když z Boba Neumanna (svého času zakládajícího člena OF v Kolíně), architekta budovy, vylezlo, že půjde o poněkud jiný rozsah díla, než jsem předpokládal. Ve spodní části bude prostor využívaný pro teoretickou a taktickou přípravu volejbalových týmů a nezbytné tmelení kolektivu při klubových akcích, v horní části nocležna pro přenocování dětí o prázdninových soustředěních. Bude to finančně náročnější, než jsme si s celým klubem představovali.
Stalo se. Bagr se zakousl do země a vyhlodal jámu a základové pasy, které vlivem sesuvu písčité země zvětšily svůj objem asi tak trojnásobně. Ztracené bednění ale tento problém hravě vyřešilo, za pár dní bylo vše připraveno pro betonování základů a základové desky. Hrubá stavba začala růst. A aniž bych to tušil, přišla nenadálá pomoc. Předseda oddílu se objednal ke starostovi Rakušanovi, vyložil mu investiční záměr a dosáhl příslibu financování materiálu pro výstavbu. „Podpořit takovou věc je přímo povinností zastupitelů. Nevidí se tak často, aby sám oddíl budoval infrastrukturu pro činnost, zajišťoval tak lepší podmínky pro rozvoj dětí a mládeže a to vše vlastně jen z lásky pro práci samotnou, pro radost z výsledků jak sportovních tak i společenských. Občas se setkáváme spíše s nataženou rukou a brbláním, že si představovali, že je podpoříme víc.“
Dalšími detaily stavby bych Vás asi příliš unavoval. Co je ale podstatné zmínit je skutečnost, že velkou pomocí byla podpora Václava Kupra, který vymetl sklady Stachemy a dodal potřebné lepidlo na spojování pórobetonu, krátce prošlé exspirací, ale naprosto funkční a také pomoc, podle mého skrytého osobního přesvědčení, anarchisty Milana Lukavského, který svým osobním kontaktem s výše postaveným členem vedení společnosti GOLDBECK Prefabeton Vrdy, Petrem Jonem, zajistil velmi přátelskou cenu stropních panelů a litého betonového schodiště.
Dále by mohl následovat širší výčet dodavatelů všeho možného, kteří s ohledem na podporu dobré věci neváhali zkrátit svou obchodní marži na nutné minimum. Budiž jim tento skutek navrácen dobrým pocitem ze vzniku něčeho, za co se jistě nemusí stydět.
Něco pro ekonomicky smýšlejícího čtenáře: Bilance stavby je zhruba taková:
Celková cena za materiál cca 1,1 mil. Kč, z toho město podpořilo částkou 940 tis., hodnota darovaného materiálu není známa, odhaduji toto číslo na cca 150 tis. Kč.
Hodnota práce není vyčíslena, eviduji svých odpracovaných 578 hodin, 348 hodin odpracovali řemeslníci a brigádníci, včetně mého otce, dnes již osmdesáti dvouletého volejbalisty a hokejisty.
Stavba přejde, na základě smlouvy uzavřené mezi SK volejbal a Městem Kolín, v budoucích letech do majetku města.
Co říci na závěr. Stavba je dokončena. Celá byla pojata a postavena partyzánským způsobem. Detaily provedení (výkresy) dodával architekt Bob v den realizace, někdy i trochu později, hodně se improvizovalo, ale přes všechny nedostatky vzniklo za podpory představitelů města v kombinaci s nasazením dobrovolníků a příznivců dílo, které nejen pomáhá v seberealizaci nejmladší generace sportovců, ale možná i dává příklad ostatním podobným projektům. Jsem přesvědčen, že máme v Kolíně mnoho lidí, kteří by velmi rádi přispěli ke vzniku něčeho, co přinese užitek větší či menší skupině obyvatel. Jen možná neví jak do toho, netroufají si říci o podporu, myslí si, že by to neprošlo. Já mám ale pocit, že doba zištnosti a „malých domů“ se již díky téměř osmiletému působení Změny pro Kolín z radnice vytratila.
Možná se můžete zeptat, proč uvádím jakousi politickou angažovanost osob uvedených v pojednání. Rád bych tímto způsobem deklaroval, že současné vedení města nerozlišuje politickou příslušnost. Je připraveno podpořit pokud možno vše, co má smysl a přináší užitek. Do mojí akce se zapojili lidé, kterým záleží na výsledku, nikoli na vlastním prospěchu. Není tedy divné, že ANO, ani SPD nebyli vidět.
A strom se nakonec také zasadil. Stalo se již dobrou tradicí kolínských SK Volejbalistů, že u příležitosti ocenění nějakého významného počinu zasadí dotyčnému strom. Tentokrát si jeden doubek vysloužil Bob Neumann, kterému vděčíme za stavbu vydařenou jak svou podobou, tak i dobrou funkčností.
Zapsal, jak cítí, realizátor stavby, Pavel Kubáč, kandidát ZpK z donucení okolnostmi.
