Kolínský PRES nekupuju už hodně dlouho. Nekoupila bych si ho ani tento týden, kdyby mi včera kamarád Radek Tomek, neposlal tento mail:
„Ireno, srdečně zdravím. Z Presu se dozvídám, že ty lampy na Skále nebudou dvě, jak jste mi vysvětlila, ale tři. Píší o třech kandelábrech. Mýlí se oni, nebo došlo k nějakému posunu?“
Odpověděla jsem mu toto:
„S vámi je to těžké, Radku. Když věříte tomu, co píší neprofesionálové v PRESU, kterým jde jenom o to, rozdmýchávat v lidech negativní pocity, tak si jim věřte. Takže opakuju poněkolikáté a naposledy. Světla budou dvě. Jedno na sloupu na kopci, jak se jde Na Skálu, na sloupu, který tam už dávno stojí. Druhé osvětlení bude na úzkém kandelábru, naproti vchodu do prvního domu Na Skále. Co se týče třetí lampy, o které píší v PRESU, tak na stávající lampě, která už dávno Na Skále je, bude pouze vyměněná žárovka. Toto osvětlení bude nainstalované kvůli bezpečnosti občanů, a iniciovala jsem ho já, díky tomu, že jsme s Kimem Houdkem letos v lednu, večer, koukali, jak je tato cesta neosvětlená a nebezpečná.“
A pak jsem Radkovi poslala i fotografie, kde bude zmíněné osvětlení. Viz příloha.
A protože jsem povaha zvídavá, šla jsem si PRES koupit, abych si přečetla zprávu, která spustila moji mailovou korespondenci s Radkem. Zpráva zněla:
„Poslední „temná“ lokalita v Kolíně bude nasvětlena. Na kolínské Skále osadí AVE Kolín tři nové kandelábry se sodíkovými výbojkami.“
Když jsem chtěla tento plátek vyhodit mezi papírový odpad, všimla jsem si na první straně článku, nazvaného:
„Veřejné pianino nakonec přezimuje na náměstí.“
Začala jsem ho číst, protože jsem velkým zastáncem veřejného hraní a fandím našemu starostovi, který klavír na náměstí podporuje a sám o něm v tomto článku říká (cituji): „Krásný ideál čisté myšlenky.“
Nástroj si vzala „pod svá křídla“, facebooková skupina Můj Kolín. A na jaře 2016, až se v domě č. p. 8, otevře informační středisko, bude nástroj „pod křídly“ jeho zaměstnanců a na noc se vždy uklidí.
Autoři článku v PRESU, vyzpovídali i občany (cituji):
„Nebýt piana na ulici, tak bych nikdy nezjistil, že je tolik hudebně nadaných cikánů,“ komentoval skutečnost, že je nástroj většinou obklopený skupinkami Romů, jeden z občanů. (konec citace)
Tahle věta mě zaujala, četla jsem dál a pak jsem díky poslední větě v tomto článku, spadla do rasistického hnoje. Poslední věta článku, pod kterým je podepsaný Michal Černý a Vladimír Sládek, zní (cituji):
„Pokud bylo zájmem radnice přivábit na náměstí Romy, tak se jí to podařilo.“
Když jsem se z rasistického hnoje očistila, napsala jsem blog, a nazvala ho:
Jsem šťastná, že nejsem Romka… protože být Romka a přečíst si to, co jsem si před chvílí přečetla, přemýšlela bych, co proti tomu udělat. A zjistila bych, že nemůžu dělat nic.
Tady by KOKU 68, mohlo skončit. Ale nekončí. Naopak.
Byla bych ráda, kdyby toto KOKU pomohlo odstartovat nápad, který jsem dostala při čtení článku v PRESU.
Jak to řekl ten kolínský občan?
„Nebýt piana na ulici, tak bych nikdy nezjistil, že je tolik hudebně nadaných cikánů.“
To, že jsou Romové hudebně a pohybově nadaní, není žádná novinka. Takže mě dost mrzí, že ten nápad ke mně přišel, až když jsem v PRESU „spadla do rasistického hnoje“. Ale ono se říká, něco zlého, pro něco dobrého!
Ptáte se, co dobrého mě napadlo?
Napadlo mě, že by se měl udělal konkurs dětských romských pianistů a pěti nejtalentovanějším dětem, by MěÚ zaplatil hodiny klavíru v LŠU. Patronem této akce by byl místostarosta Michael Kašpar, kterému, samozřejmě, velmi ráda pomohu, a když spojíme síly s vedoucím Odboru školství, kultury a sportu, Petrem Kesnerem a s vedením LŠU, myslím, že se Kolín může stát líhní talentovaných romských klavíristů!
