/ Zveřejněno v Hlavní zprávy

ZMĚNA SE NEBOJÍ VÝZVY!

„To je pěkná trapárna, co tady předvádíte!“ Hmm. I takové jsou reakce na to, když se pokusíte v předvolební kampani udělat něco originálního. Tak se vám tedy, všichni vážení arbitři vkusu a nevkusu, omlouváme. Vylili jsme na sebe vodu. Z kýble. Mezi námi – nic příjemného…
Kromě Vaška Kmocha, který se z nepochopitelných důvodů dobrovolně cachtá ve studené vodě každý den, to mnozí z nás zažili poprvé. Přišlo nám to i vtipné. A ve srovnání s uplácením voličů oranžovými růžemi, modrou cukrovou vatou, rudými karafiáty či kosteleckými párky také užitečné. 10 000 korun, které jsme vybrali mezi sebou, které nám nedal žádný stranický sekretariát, jdou na léčbu šílené nemoci jménem amyotrofická laterální skleróza.

Ono je vůbec těžké přežít předvolební kampaň ve zdraví. Pro voliče i kandidáty. Člověk nemůže projít městem, aby mu někdo nevnucoval leták, balonek či burčák. No jasně, napijeme se, proč by ne, když je to zadarmo. A všichni přece tak nějak tušíme, že budeme mít zase čtyři roky utrum…
Věřte nebo ne, není to ale ani pro nás, velké komunální politiky, jednoduché. Zastavujeme lidi na ulicích, vstupujeme do jejich hovorů, obdarováváme je letáky s naším ksichtem a křečovitě se snažíme napodobit vlastní vyretušovaný úsměv. Narušujeme intimní zónu. A občas to schytáme – v lepším případě verbálně. Proč to teda vlastně všechno podstupujeme? Přiznám se, taky mě to občas napadá. Často se mi do toho vůbec nechce… Vždyť jako starosta dělám kampaň, ať už pozitivní či negativní, každý den. Ale nakonec si řeknu…vždyť ono to k té demokracii patří. Volby. Veselé divadlo o vážných věcech. Buďme rádi za letáky, balonky, guláše a pivo. Vždyť to je důkaz, že stále ještě v téhle zemi, kde to rozhodně nebylo a není samozřejmostí, můžeme volit. Svobodně. Či podle chuti uzenin…

SDÍLET