V pondělí 25. srpna 2014 se poprvé otevřely veřejnosti gotické sklepy pod naší radnicí. Otevřelo se nové kolínské lapidárium.
Na slavnostním otevření bylo plno lidí. Náš pan starosta, Vít Rakušan, měl nádherný projev a římskokatolický farář, Libor Bulín, také. Projevy, přítomnost soch v nádherných prostorách pod městskou radnicí – to všechno bylo takové… posvátné.
Po projevech nás pozval pan starosta na přípitek a hosté si brali skleničky se šampaňským z bíle prostřeného stolu. Nevzala jsem si, protože nepiju, a nechtěla jsem z nějaké křečovité slušnosti blokovat jednu skleničku.
S Jiřinkou Holubovou, asistentkou pana starosty, která si také nevzala, jsme si stouply ke zdi, ale v tu chvíli se ke mně přitočil pan zastupitel JUDr. Karel Molnár a chtěl si se mnou přiťuknout. http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/2563-karel-molnar
Když jsem mu ukázala prázdné ruce a řekla jsem, že nepiju, ušklíbl se.
„Vy nepijete, ale chlastáte, co?“
Celou dobu tam byl. Stál mezi sochami. V posvátném prostředí. V prostředí, které dýchá historií. Dýchá Kolínem. Připomíná nám naše předky. Poslouchal projevy, které byly plné citu a moudrostí. A pak řekne tohle…
Zvláštní, řeknu vám. Zvláštní. Neposvátné.
„Dám vás do KOKU,“ řekla jsem pomstychtivě tomuto kolegovi zastupiteli, a bylo mi úplně jedno, že evidentně neví, co KOKU je.
Druhý neposvátný příběh mě potkal minulý týden.
„Jdu do voleb,“ hlásil mi kamarád, kterého mám ráda, protože rozumí tomu, co dělá. „Vymetu z radnice tu verbež.“
„A za koho kandiduješ,“ zeptala jsem se zvědavě, a on mávl rukou.
„Nevím… to je jedno. Hlavně, že tam udělám pořádek.“
Začala jsem se smát a on se smál také.
„Na jakém místě kandiduješ?“
„Asi na čtyřicátém sedmém.“
„Nemůžeš kandidovat na čtyřicátém sedmém. Kandidátka má maximálně dvacet sedm míst,“ poučila jsem ho, ale on zase mávl rukou.
„Mně je to fuk. Řekl jsem jim, že chci být na posledním místě, tak tam jsem.“
„A to fakt nevíš, za koho kandiduješ?“ Pořád jsem se smála a on se smál také.
„Ale vím. Za zelený.“
I tohle mi přijde neposvátné. Pravda, není to tak neposvátné jako chování pana zastupitele Molnára, ale vůči volbám to neposvátné je.
Ve volbách by neměli kandidovat ti, kteří si z nich dělají legraci, ale neměli by kandidovat ani ti, kteří kandidují pro svůj vlastní prospěch. Ti druzí jsou totiž o mnoho horší, než ti první, kteří si z voleb dělají legraci.
Ti první se totiž do zastupitelstva nedostanou. Jsou jenom do počtu, aby jejich strana obsadila všech dvacet sedm míst na kandidátní listině. Nejsou pro naše město nebezpeční.
Ale ti druzí, ti, kterým jde o vlastní prospěch = peníze, ti druzí, kterým jde o moc, protože i moc pro ně znamená vlastní prospěch = peníze, ti druzí se do zastupitelstva možná dostanou, zvlášť když dlouho a pečlivě zvažovali, jaký dres si obléknou tentokrát…
Moji milí spoluobčané, moje milé spoluobčanky, čtěte, prosím vás, pozorně kandidátní listiny. Zvažte, koho budete volit, a proč ho budete volit.
Volby by měly být posvátné. Volíte lidi, kteří povedou naše město příští čtyři roky. A naše město si zaslouží, aby ho vedli ti, kterým nejde o vlastní prospěch, nejde jim o peníze, nejde jim o moc – ale jde jim o nás všechny, jde jim o Kolín.
