Název tohoto KOKU zní jako horoskop, co? Když je Venuše v Raku. Když je Venuše v Beranu.
Když se řekne, že je MRK v KOKU, znamená to dvě, sobě dost podobné věci. MRK a KOKU.
CO JE TO MRK? MRK je facebooková skupina. MRK – Máme Rádi Kolín:
www.facebook.com/irena.fuchsova#!/groups/1418030055114283/
MRK vznikl 15. března 2014, v 15.35. Založil ho Vladimír Mazuch:
https://www.facebook.com/irena.fuchsova#!/vladimir.mazuch?fref=ts
MRK má v této chvíli 2 139 členů, máme svoje placky, legitimace, scházíme se na různých akcích a respektujeme našeho Stvořitele, Vladimíra Mazucha. J
Jsem členkou MRK od konce března 2014, a je mi tam stejně dobře, jako když si jdu teď v létě, na chalupě, lehnout dovnitř, do příjemného chládku a otevřeným oknem poslouchám přírodu.
A je mi v MRK dobře hlavně proto, že mě Kolín, to znamená, členové MRK, poprvé od roku 2001, kdy mi začaly vycházet knihy, berou jako spisovatelku. Je to pro mě tak nádherný a neuvěřitelný zázrak, jako když se muž, který se operací stal ženou, setká poprvé s obdivnými pohledy mužů!
CO JE TO KOKU?
KOKU je Kolínské Kukátko Ireny Fuchsové, které právě čtete.
Uznejte, že MRK a KOKU, si jsou dost podobné! Kdyby pro nic jiného, tak určitě tím, že do kukátka se mrká! 😉
První KOKU bylo umístěno na web Změny pro Kolín, 30. 1. 2014. Je tedy o něco starší, než MRK, ale na staršího bráchu si nehraje, což dokazuje i to, že si mladší MRK, dneska pozval k sobě!
Tohle KOKU s MRK, bude hodně osobní.
Bude o tom, jak jsem do chvíle, než jsem vstoupila mezi členy MRK, měla pocit, že pro Kolín, jako spisovatelka, neexistuju.
Vysvětlím vám to. Knihovny z celé republiky mě zvou na besedy. Když tam přijedu, vítají mě s úctou a obdivem, když vstoupím do sálu, kde se beseda koná, všichni tleskají. Po besedě na mě čeká dlouhá řada mých čtenářů s knihami, a chtějí můj podpis. Zezačátku mi to přišlo nepatřičné, ale už jsem si zvykla, a beru to jako milý barometr mé obliby u mých čtenářů.
Vzpomínám si, jak mi před pár lety, v Jirkově u Chomutova, říkala paní knihovnice, na vás musí být v Kolíně hrdí. My bychom si vás v Jirkově hýčkali! Přikývla jsem, že ano, že na mě jsou v Kolíně hrdí, ale v duchu jsem si s úsměvem a bez zatrpklosti, říkala, zlatý voči! V Kolíně po mně, jako po spisovatelce, ani pes neštěkne.
Smířila jsem se s tím už před lety, když se nikdo z mých kamarádů nikdy nezeptal, co píšu nebo co mi vyjde, nikdo z mých kamarádů mi neřekl, co ode mě četl, a jak se mu to líbilo či nelíbilo. Jsou mezi nimi výjimky, to ano, výjimky, které bych spočítala na prstech jedné ruky. Daleko spíš mě v Kolíně zastaví neznámý muž či žena, aby mi řekli, co ode mě čtou, a jak se jim to líbí, než aby mi to řekl někdo z mých kamarádů.
Ale tohle se změnilo v březnu 2014, kdy jsem začala „pobývat“ na MRK. Byla jsem příjemně zaskočená přízní, která se mi tam dostávala a dostává stále. A když tam po mně někdy někdo „vyjede“, okamžitě se mě členové MRK zastanou, protože jsem „jejich Irenka“ a nikdo si na mě nebude dovolat! Vážně! J Rozmazlují mě! Ale rozmazlují mě krásně, jako by věděli, že to po těch letech kolínské ignorance potřebuju.
Jestli si náhodou myslíte, že jsem vztahovačná, dám vám jeden příklad za všechny.
Před rokem mi vyšla třicátá kniha, Když světlo projde špínou, zůstane čisté. Je to autobiografický román o holce, která se shodou okolností narodila ve stejný den, jako já a žila podobný život.
Letos na jaře jsem potkala spolužačku Jiřinu, se kterou jsem chodila od první třídy, a která je v této knize, na společné školní fotografii. Šla s vnučkou, která jela na tříkolce.
„Vidíš tuhle paní,“ ukázala na mě a já se, necelé dva metry od nich, zastavila. Teď své vnučce řekne, to je paní spisovatelka, chodila jsem s ní do třídy, napadlo mě pošetile, ale to už přišel od Jiřiny zásah! A přímo do černého!
„Přejeď jí nohy,“ nařídila vnučce a já strnula, stejně jako strnula její tříletá vnučka.
„To se nedělá, babi,“ řeklo to dítě, Jiřina udělala, hahaha, koukla na mě, já mávla rukou a šla jsem od ní.
Do března 2014 jsem se s podobnými situacemi setkávala v Kolíně pořád. Tak se nedivte, moji milí z MRK, že ve vaší přízni pookřívám a kvetu!
Když jsem přišla v červenci na náměstí, na moje první setkání s vámi, sesypali jste se kolem mě, podávali jsme si ruce, představovali se, některé z vás jsem znala osobně, jiné jsem poznávala teprve teď, podle fotografií z facebooku, další jsem neznala vůbec – ale to nevadilo, protože vy jste znali mě! J
Od tohoto mého prvního setkání s vámi, jsem se ve vás začala pomalu orientovat. S některými z MRK jsem se sešla, s jinými jsem si začala víc psát, a když jsem přišla mezi vás podruhé, v pátek 8. srpna 2014, k Práchovně, byla jsem zase překvapená, protože se od prvního setkání na náměstí, vůbec nic nezměnilo! Zase mě čekala vřelost, přátelství, sympatie, náklonnost…
A tak, díky vám, přátelé z MRK, prožívám svoji kolínskou pohádku! A nesmírně si toho vážím. A velice vám všem děkuju!
Nevím, jak jsme se v MRK sešli, jaký magnet nás dal dohromady, jakým zázrakem se podařilo Vladimírovi Mazuchovi přitáhnout k sobě lidi, kteří jsou různí, a přitom v něčem stejní.
Chodíme na MRK – za tu chvilku, co tohle KOKU píšu, vidím na liště počítače, jak mi tam naskakují od vás různé zprávy (23) – sdělujeme si tam, kam jdeme, kde jsme byli, jakou akci chystá náš Stvořitel, jaký výlet jsme podnikli, na jaké společné akci jsme byli, řešíme i politiku, i když bychom ji na MRK tahat neměli, ale copak to jde? 😉
Řešíme i kvalitu fotografií, komentujeme fotografie Kolína starého i současného, nejoblíbenější otázka je: „Víte, kde to je?“, narodila se nám už i první MRKačka, také se občas hádáme, ironizujeme, špičkujeme, někdo se urazí, jiný se zasměje, stejně se nakonec smíříme, odpustíme si, ne každého z MRK, musíme, ale s většinou nám je dobře, takže se mezi nimi ztratí i ten, kterého nemusíme, prostě prožíváme běžné situace, jaké jsou i v rodině a ve vztazích a hlavně, Máme Rádi Kolín.
A já už dávno vím, co nás spojuje. Jsou to tyhle tři věci:
a) Jsme členy MRK.
b) Když je nějaká naše akce, jdeme na ni. Nepřijdeme všichni, ale přijde nás tam hodně.
c) Přijdeme tam proto, že je nám spolu dobře.
Důkaz jsou tyto dvě fotografie.
Fotograf Jan Syřínek, člen MRK – vyfotil náš MRK u Práchovny, kde jsme se sešli 8. srpna 2014, ve večerních hodinách.
P. S. A jestli někdo řekne, že dělám v tomhle KOKU politickou propagaci, tak se mě, děti moje z MRK, zastaňte! 😉
http://www.kdyz.cz/
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
https://www.facebook.com/irena.fuchsova
http://www.cinoherniklub.cz/
http://www.rozhlas.cz/pardubice/porady/_zprava/kdyz-vypravi-napoveda–1300903
