Možná jste se už v Kolíně „potkali“ s archy papírů, které jsou nadepsané:
„Petice podporující kandidaturu volební strany (sdružení nezávislých kandidátů)“
Jde o Změnu pro Kolín, která mezi kolínskými občany sbírala podpisy v roce 2010, aby se mohla zúčastnit podzimních komunálních voleb. Potřebný počet podpisů jsme sehnali, zúčastnili jsme se tedy voleb a vyhráli je.
Proč musíme po čtyřech letech sbírat opět podpisy, mi sice přijde nelogické, ale není mi to nic platné, takže mě s těmito archy můžete potkat také.
Tím, že svým podpisem podpoříte naši kandidaturu, tím nás nevolíte. To je jasné skoro všem, ale dokonale jasné je to těm, kteří nám odmítnout svůj podpis dát. Proč to dělají, vědí nejlépe sami, proto nebudu jejich pohnutky rozebírat.
Nicméně mě napadlo, že bych jim mohla připomenout jiné volby. Volby v roce 1971. Popsala jsem je ve své třicáté knize, která vyšla v červnu 2013. Jmenuje se: Když světlo projde špínou, zůstane čisté. Tady se můžete podívat na její obálku:
http://www.beskydykniha.cz/pripravujeme.html
A tady si můžete přečíst ukázku, která se týká voleb v roce 1971:
1971
Na podzim byly volby do zastupitelských orgánů v ČSSR. Bylo mi dvacet jedna a měly to být moje první volby. A já se rozhodla, že volit nepůjdu. Když jsem to řekla doma, vynadala mi matka, otec i Kája. Prý k volbám musím, protože jdou všichni.
V pátek jsem to přežila, nic se nedělo, my, co jsme ještě nevolili, můžeme přece přijít v sobotu. Byl klid.
V sobotu jsme nezkoušeli, ani jsme nehráli. Tak jsem si koupila špagety a konzervu leča s moravskou klobásou, a v sobotu ráno jsem se zabarikádovala ve svém malém bytě ve dvoře, a řekla si, že vylezu až v neděli po volbách.
… Na tuhle volební sobotu nezapomenu nikdy! Byl to doslova můj černý den, i proto, že jsem zatáhla závěsy, aby to vypadalo, že nejsem doma a svítila jsem lampou, přes kterou jsem přehodila šátek.
Nechápala jsem, proč Kája, který 21. srpna 1969 rozdával na náměstí lístečky s PST!, Kája, který ve Sběrných surovinách, kde pracoval, zachraňoval malé i velké busty prezidenta Masaryka, vykupoval je zpátky a prodával je na náměstí a lidé mu je doslova rvali z rukou, a tak je měl prodané dřív, než ho stačil někdo udat, Kája, který při různých státních svátcích lezl v noci, s kamarádem Bobem Bukovským, na stožáry u kolínských škol a sundávali sovětské vlajky, proč zrovna tenhle Kája přišel několikrát bušit na moje dveře a vykřikoval na dvoře, Irčo, pojď volit! Přišla i matka a otec. A to ještě nebylo všechno!
Tatínek mé spolužačky z protějšího domu, byl ve volební komisi. Věděl, kde bydlím, a bušil na mé dveře dvakrát! Jednou přišel sám, podruhé ještě s někým. Slyšela jsem, jak tomu druhému říká, všichni už nám odvolili, já nevím, kde ta holka je, doma není, třeba odjela a nestačila se vrátit…
Poslouchala jsem celý den rozhlas po drátě, nic jiného jsem neměla, a tam to do nás, nevoličů, hustili hodně natvrdo. Připadala jsem si jako vyvrhel, protože podle toho, co hlásili každých pět minut, už odvolili všichni, všichni, všichni! A kdo jste ještě nebyli volit, pojďte volit, čeká se už jenom na vás! A víme o vás! Víme o každém z vás, kdo jste ještě nevolili! O každém!
Pokoušela se o mě deprese, a zachránila mě jistota, že mám volební právo, nikoli povinnost volit.
Šla jsem si udělat špagety, když byly hotové, slila jsem z nich vodu, otevřela jsem konzervu leča s moravskou klobásou, vyklopila jsem obsah do špaget, měkkou klobásku jsem lžíci rozkrájela, zamíchala to a najedla jsem se.
Pak jsem si sedla k psacímu stroji, k lampě, přikryté šátkem, psala jsem si, a jedním uchem jsem poslouchala, jestli se zase někdo neplíží pod mými okny…
Konečně se dveře volebních místnosti zavřely. Večer rozhlas po drátě hlásil, kolik procent občanů volilo, a já si z těch čísel vypočetla, že nás k volbám nešlo přes padesát tisíc.
Deprese zmizela.
Páni, říkala jsem si hrdě ve své samotě, v bytě IV. kategorie, který měl okna na dvůr, s výhledem na kanál, u kterého se občas pečlivě myli potkani. Páni, patřím k padesáti tisícům nevoličů! A určitě jsem nebyla jediná, kdo prožíval volební sobotu, zavřený ve svém bytě a se zataženými okny.
Dlouho jsem se nepoužitým volebním lístkem chlubila, protože jsem zjistila, že všichni kolem mě, volit byli. Chtěla jsem ho dát i do téhle knihy, ale nenašla jsem ho.
P. S.
Vy, co nám odmítáte dát svůj podpis, abychom se mohli zúčastnit voleb, co myslíte, že je lepší? Rok 1971 nebo rok 2014?
http://www.kdyz.cz/
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
https://www.facebook.com/irena.fuchsova
http://www.cinoherniklub.cz/
http://www.rozhlas.cz/pardubice/porady/_zprava/kdyz-vypravi-napoveda–1300903
