Je to pár dnů, šla jsem ráno s Atíkem (drsnosrstým jezevčíkem) a koukala přitom na hodinky, protože jsem potřebovala stihnout autobus č. 3, tzv. trojku, ze Zálabí na nádraží.
Svého pejska venčila i paní Koděrová, která je správcovou v městském domě na Zálabí u kruháku, tam, kde je prodejna kuchyňských potřeb. Paní Koděrová patří k lidem, kteří kolem sebe koukají a nenechávají si pro sebe, když si všimnou různých nedostatků, ať je to uschlý strom, ucpaný kanál, špatně parkující auta či neposekaná tráva. Patří k lidem, kteří sami zkrášlují, a to doslova, své okolí. Za domem, ve kterém správcuje, udělala zahrádku, plnou květin a stromků. Teď je ještě zima, ale na jaře, v létě i na podzim, je radost kolem její kvetoucí zahrádky procházet.
Teď se mi ale tato činorodá dáma, z dálky klaněla.
„Irenko, děkujeme! Kanál je vyčištěný! Je vidět, že na vás dají!“
Šlo o kanál před prodejnou zeleniny naproti EKO VODĚ, hned vedle přechodu. Potěšilo mě to, ale musela jsem vyvrátit její „je vidět, že na vás na radnici dají!“
„Paní Koděrová, to není o tom, že na mě na radnici dají! To je o tom, že jim to dám vědět – já nebo kdokoli jiný. Kéž by každý kolem sebe koukal, jako to děláme my dvě! A hlásil to dál, třeba Zuzance Čtrnáctové, která zařídila, že ten kanál už není ucpaný!“
Ve vlaku na Prahu jsem si vzpomněla ještě na jednu paní, které také nejsou věci lhostejné, stejně jako paní Koděrové. Bydlí v Jateční ulici na druhém konci Kolína, a jmenuje se Eulálie Ptáčková. Potkaly jsme se spolu před třemi lety, když jsme čekaly na autobus v Polepské ulici. Stěžovala si, že Jateční ulicí přestal jezdit autobus, že lidé musí do Táboritské, a že pro staršího člověka, který veze z města nákup nebo pro maminky s dětmi, to je trochu z ruky. Řekla jsem jí, že jsem kolínská zastupitelka, vyměnily jsme si telefonní čísla, a když jsme obě vystoupily u banky, měly jsme úkoly rozdělené.
Já šla na MěÚ zjistit, co by se dalo s chybějícím autobusem podniknout, a paní Eulálie se šla zeptat do kanceláře MHD Kolín v Sokolské ulici, jestli by nepomohli tam.
Vnutila jsem se do kanceláře 1. místostarosty, Tomáše Růžičky, vypověděla mu celý problém a on slíbil, že svolá schůzku s kompetentními „autobusovými“ lidmi a pokusí se občanům v Jateční ulici pomoct. Hned potom mi zavolala paní Eulálie, že jí v Sokolské ulici nepomohli, ale poradili jí MěÚ, tak jsem jí řekla výsledek mého jednání, asi čtrnáct dnů jsme si počkaly, a pak jsme se dozvěděly, že jednání Tomáše Růžičky bylo úspěšné, a autobus začne do Jateční ulice opět zajíždět.
Začátkem tohoto roku mi paní Eulálie zavolala.
„Paní Fuchsová, tak nám autobus už zase nejezdí…“
A protože je to energická paní, plná elánu, i když chodí o dvou berlích, rozhodla se, že půjde tentokrát na MěÚ, za 1. místostarostou, sama. Za několik dnů mi zavolala, že si pan Růžička pamatoval, jak před třemi lety autobus pro Jateční zařizoval, a že pomůže i tentokrát. Jak ráda říkám: „Mise byla úspěšná!“
Někomu se může zdát, že píšu o prkotinách. Ucpaný kanál a autobus, který nejede Jateční ulicí? No a co? Koho to zajímá? Jsou důležitější věci.
Ano, píšu o prkotinách, ale také píšu o tom, že bychom se měli kolem sebe víc koukat. Že bychom neměli být lhostejní. A že by nás měli zajímat lidé kolem nás.
Dám vám jeden příklad:
Na Zálabí máme vedle prodejny zeleniny, které šéfuje Ivana Zikmundová, i Večerku, kde je šéfem pan Quang Phuong Nguyen.
Pamatuju si, když se před lety tato první zálabská Večerka otevřela. Vietnamští manželé kolem padesáti let, on trochu vážnější, ale milý, ona usměvavá, povídavá. Pomáhal jim jejich syn, který si asi po roce přivedl nevěstu – mladičkou vietnamskou dívku. Bylo mi jí někdy líto. Zvládnout stovky druhů zboží, pamatovat si jejich název, cenu a kde je v obchodě najdete, a ještě mít za zády tchyni a tchána, nebylo nic lehkého, ale ona to zvládla. A nejenom to.
Uběhlo asi pět let. Máme na Zálabí už tři Večerky, z toho dvě patří právě zmíněným vietnamským manželům. Jejich syn se ženou mají už dvě krásné holčičky, i obchod mají, sice ne v Kolíně, ale někde na vesnici.
Já zůstala věrná panu Quang Phuong Nguyenovi a chodím k němu skoro denně. I proto mě zarazilo, že najednou zmizel a místo něho se u pokladny usmívala jeho žena, občas se tu objevil i její usměvavý syn s celou svojí usměvavou rodinou – ale pan Quang Phuong Nguyen, nikde.
„Kde je pán,“ zeptala jsem se po třech dnech jeho manželky, protože mi bylo jasné, že se mu určitě nic nestalo, když se všichni pořád tak usmívají!
„On jel do Vietnamu,“ odpověděla mi s úsměvem. „Jeho maminka má devadesát let. Narozeniny. Celá rodina tam bude. On tam jel. Za maminkou.“
„Fakt? A na jak dlouho?“
„Na měsíc.“
Ještě chvíli jsme si povídaly, říkala jsem jí, že mojí mamince je devadesát jedna a před chvíli mi zavolala, a já se vyděsila, co se stalo, a říkám, co se děje, mami? A moje drahá, jednadevadesátiletá maminka se rozčílila.
„Co by se dělo? Volám ti, abys mi nevolala. Je hokej, tak mě neruš! A už mi dneska nevolej!“
A pak už jsem musela jít, protože za mnou stála paní a pán, kteří, stejně jako já, přišli pro něco, co zapomněli koupit, před obchodem jsme si chvíli notovali, jak jsou tyhle zálabské Večerky naše záchrana, naše stanice SOS, naše spása, protože když večer doma chybí třeba vajíčka, koupíme je na Zálabí jedině tady, protože všechny kolínské supermarkety jsou všude jinde, jenom ne na Zálabí…
Doma jsem ještě chvíli myslela na pana Quang Phuong Nguyena, který jel za svojí devadesátiletou maminkou na měsíc do Vietnamu, a říkala jsem si, není to úžasné? A kdybych se nezeptala, nevím to…
Tady si můžete přečíst jeden můj blog o kolínských Vietnamcích:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/c/324180/Udelejte-neco-s-temi-Vietnamci.html
A tady si můžete přečíst, jak jsem to za tento blog, od čtenářů „schytala“:
http://fuchsova.blog.idnes.cz/c/324517/Udelejte-neco-s-temi-Vietnamci-II.html
Mějte se moc hezky, koukejte kolem sebe, nenechávejte si pro sebe nic z toho, co vám v kolínských ulicích vadí, protože se vším se dá něco udělat, a… ptejte se! A uvidíte, co zajímavých informací se dozvíte!
Těším se s vámi na shledanou u dalšího Kolínského kukátka!
Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
https://www.facebook.com/irena.fuchsova
http://www.cinoherniklub.cz/
