Tak jsem lezla dneska večer do trávy před naším domem, abych sebrala do pytlíku hovínko našeho Atíka, a přitom jsem koukala pod nohy, abych „nesebrala“ také něco na botě, a říkala jsem si, proč jsou někteří pejskaři tak podivně nevzdělaní, že nevědí, že se hovínka jejich psů nerozpustí,…
…nevypaří se do vzduchu, nestane se z nich do rána kytička, ale zůstanou ležet na svém místě, a pokud do nich někdo nešlápne, a neodnese si je na botě domů, budou tam ležet a ležet, a my ostatní kolem nich budeme chodit a budeme si říkat, co to bylo za prase, které to po svém psovi neuklidilo! Hlavně, že si ho bere do postele, kouká s ním v televizi na oblíbené seriály, jí s ním pomalu z jednoho talíře, ale aby po něm sebral jeho hovínko, to ne…
Ano, město vydalo vyhlášku, podle které může být ten, který po svém psovi neuklidí, pokutován až 1 000,- Kč. Ale ukažte mi jednoho jediného pejskaře, který před hlídkou MP nesebere po svém psovi hovínko. Každý ho sebere! Každý! I kdyby měl vytáhnout kapesník a sebrat ho do něj, tak to udělá!
Uf. Tak jsem si právě mezi pejskaři, kteří po svém psovi nesbírají hovínka, udělala nepřátelé, kteří mě určitě volit nebudou, což mi zrovna u nich nevadí, a pro ty pejskaře, kteří stejně jako já, hovínka sbírají, mám jednu psí zimní vzpomínku.
Příjemné čtení přeju!
„Nepouštějte ho k němu, já ho mám vostrýho!“
Samozřejmě, že to řekl pejskař, mně neznámý, asi třicetiletý pejskař, který se bůhvíproč dostal na náš zálabský konec Kolína, aby vytruboval do světa, že ho má vostrýho!
Stál ráno, kolem osmé, před obchodem se zeleninou naproti EKO VODĚ, vedle něho na vodítku hladkosrstý jezevčík v apartním oblečku, fakt, von snad měl i svetřík a přes ten svetřík bundičku a ještě navlékací rukávky?!
Chudák navlečený jezevčík stál, koukal před sebe a ani se nehnul, když jsme kolem my dva procházeli, my, to znamená já a náš drsnosrstý jezevčík Athos. Ani Atík si ho nijak zvlášť nevšiml, protože si určitě myslel, že se u země šmrdolí malé dítě v apartním oblečku, a děti náš Atík nevyhledává.
A do tohoto našeho míjení, míjení bez známky jakéhokoli závanu agrese, se ozval ten mně neznámý pejskař, stojící vedle apartně oblečeného jezevčíka:
“Nepouštějte ho k němu, já ho mám vostrýho!”
Rozesmála jsem se, a chtěla jsem mu říct, já ji mám zase ostrou! Ale Atík by se urazil, že o něm mluvím jako o ženské. A potom, ten pejskař by moji vtipnost neocenil. Vsadím se, že by mi hned začal vysvětlovat, kolik psů, tam u nich, už jeho Nebezpečný Tesák zamordoval…
Převzato: http://fuchsova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=386738&bk=81838
http://www.kdyz.cz/
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
https://www.facebook.com/irena.fuchsova
http://www.cinoherniklub.cz/
http://www.rozhlas.cz/pardubice/porady/_zprava/kdyz-vypravi-napoveda–1300903
