O tom, jestli jsou kolínské ulice čisté nebo ne, se můžeme všichni denně přesvědčit na vlastní oči.
Pokud jdeme po kolínské ulici za pracovníky AVE, kteří ulici právě uklízí, tak je ulice čistá.
Pokud jdeme po kolínské ulici za občany, kterým slova, jako čistota města a pořádek v ulicích, nic neříkají, protože si myslí, že na ně mluvíte svahilsky (bantuský jazyk, používaný ve východní Africe), tak je ulice špinavá.
Nepořádek v ulicích dělají lidé, kterým je čistota Kolína lhostejná, lidé, které odmítám nazývat kolínskými občany, protože bych tím urazila ty kolínské občany, kterým nepořádek v Kolíně vadí.
Ano, nepořádek v Kolíně dělají lidé, kterým je čistota Kolína lhostejná. Nebo si snad myslíte, že nepořádek v ulicích Kolína dělají zaměstnanci MěÚ? Vedoucí odborů? Starosta či oba místostarostové? Myslíte si, že odpadkové koše rozkopávají zastupitelé města Kolína? A kontejnery zapalují po nocích členové Rady města?
Ne. Nepořádek v Kolíně dělají lidé, kterým je čistota Kolína lhostejná.
A přitom k tomu, aby naše město bylo čisté, stačí strašně málo. Naučit své děti, aby nic neodhazovaly na chodník, ale do košů. Naučit je neničit věci, které patří všem, ať jsou to odpadkové koše, trávníky, keře, stromy, lavičky, hřiště, značky, omítky domů atd.
A víte, jak to své děti naučíte? Že jim půjdete příkladem. Dnešní generace, která na své rodiče kulí oči z kočárků, se totiž nejlépe a nejrychleji naučí to, co vidí, že dělají jejich rodiče. Bohužel, moc dobrého toho ze svých kočárků nevidí.
Když jsem byla malá, což bylo v padesátých letech minulého století, nikdy mi nikdo z rodiny neříkal, že nesmím nic házet na chodník. Nikoho ani nenapadlo, aby mi něco takového říkal, protože neházet nic na chodník, byla pro mě stejná samozřejmost, jakou je mobil pro dnešní děti.
Nikdy jsem neviděla maminku, tatínka nebo babičku, aby něco hodili na chodník, a proto mě nikdy nenapadlo, abych to udělala já. Stejně tak jsem věděla, že musím pozdravit a poděkovat, protože zdravili a děkovali mí rodiče a babička. A stejně byly vychovávané i ostatní děti. Rodiče a prarodiče, aniž by si to uvědomovali, nám šli příkladem tím, jak se chovali. A chovali se dobře.
V padesátých letech si pamatuju na dva usměvavé kolínské metaře, kteří procházeli ulicemi Kolína a zametali tam, kde bylo potřeba zamést. Ulice byly v podstatě čisté, a i když se sem tam něco našlo, nebylo toho mnoho, a tak metaři nenadávali na kolínské občany, že jsou prasata a dělají nepořádek – na rozdíl od dnešních „metařů“, zaměstnanců AVE, kteří nadávají a nadávají oprávněně…
No… trochu jsem se rozčílila. Nedivte se. Na kolínském Zálabí, kde bydlím, se minulý týden, za jednu noc, přihodilo pár věcí.
1) Někdo vyrval ceduli s jízdním řádem, u autobusové zastávky kousek od EKO VODY. Ta cedule tam leží pořád, i když jsem to nahlásila Zuzance Čtrnáctové a ta to nahlásila dál – cedule totiž není majetkem města.
2) Někdo vykradl auto, kousek od téhle vyrvané cedule.
3) A někdo, kousek od vykradeného auta, vedle kuchyňských potřeb, podpálil kontejner.
4) Napadá mě, že to možná udělal někdo, kdo viděl, že něco podobného dělají jeho rodiče. Nebo se mýlím?
Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
https://www.facebook.com/irena.fuchsova
http://www.cinoherniklub.cz/
http://www.rozhlas.cz/pardubice/porady/_zprava/kdyz-vypravi-napoveda–1300903
