Tohle KOKU vzniklo vlastně náhodou. Hledala jsem e-mail z Obce spisovatelů, protože mi napsali, že mě mezi sebe v prosinci přijímají, a abych jim zavolala, jestli se dostavím, a já si neopsala telefon. Musím se jim totiž omluvit, protože ten den máme Zastupitelstvo a to slavnostní přijetí je v Praze, v Senátu České republiky – ledaže by mě pan starosta omluvil ze Zastupitelstva. A jak jsem hledala ten e-mail, našla jsem bohatou korespondenci s MěÚ, kterou jsem vedla před volbami a v týdnu po volbách.
8. 10. 2014 jsem psala e-mail Terezce Matyášové:
„Terezko moje milá, dneska jsem mluvila s paní z domu Za Baštou. Poprosila mě o tohle: Jedná se o zeleň za ubytovnou, tam, kde bylo dětské hřiště – je to tam prý teď hodně divoké, zanesené akáty atd. A také mi říkala, že u cesty, která vede kolem Podskalské 1356, a kolem druhého dvanáctiposchoďáku, jsou dlouhé větve, které by potřebovaly ostříhat či ořezat.“
A Ing. Tereza Matyášová, referent Odboru životního prostředí a zemědělství, mi odpověděla toto:
„Dobrý den paní Fuchsová, děkuji za podnět, zajedeme se tam s AVE co nejdříve podívat, abychom to dali do pořádku. Jen informuji, že v Podskalské jsou práce na zeleni zadány (shodou okolností jsme tam měli ještě jiné podněty).“
A výsledek? Druhý den bylo všechno udělané a paní, která mě na to upozornila, mi moc děkovala, ale já jí říkala, to já ne! To Terezka!
Ve stejný den mě zastavila na náměstí paní, která bydlí naproti spořitelně, v domech s pečovatelskou službou. Říkala mi, že na prostranství mezi domy – když se projde průchodem z Husovy ulice k Labi – byla vždycky upravená zeleň, a teď že je to tam strašné. V tom má pravdu. Bývalo to tam hezké, ale teď se to nějak pokazilo. A pak mi ještě říkala, že na začátku průchodu z Husovy ulice, jsou kameny – dřív tam byly keře – a že se na ty kameny chodí venčit pejskové a že to tam strašně zapáchá, jestli by ty kameny nešly dát pryč. Říkala jsem jí, že by možná bylo nejlepší dát tam zase keře, pod které se pejskové nedostanou, a to se jí líbilo. Tak jsem napsala pro změnu Zuzance Čtrnáctové, a ta mi odpověděla toto:
„Dobré ráno, paní Fuchsová! Tak tady bohužel přesně vím, co myslíte. Už jsme mluvila i s panem správcem z pečovatelského domu. Ten kout je špatný a je to opravdu škoda. Problémy jsou tu dlouhodobější a na záchod sem nechodí, bohužel, jenom pejsci, ale i naši milí spoluobčané. Je to ostuda, to je pravda. Budeme tu muset podle mě, vymyslet nějakou stavební úpravu – bojím se, že keříky zde nepřežijí – budou slušně řečeno zčůrané, nebudou mít šanci růst a kdyby náhodou přece jen vyrostly, budou za ně lidé zalézat ještě víc a pejskaři je budou také obskakovat dál. Takže sem zkusíme něco navrhnout – já si pozvu paní architektku, co s ní spolupracujeme, a něco zkusíme dát dohromady a příští rok zrealizovat. Moc děkuji a mějte krásný den! Zuzka.“
Paní z Husovy ul. si také stěžovala na výkaly, a tak jsem napsala e-mail Viktorovi Prokešovi, řediteli Městské policie. A protože to bylo v neděli po volbách, napsala jsem mu:
„Tak mě tu zase máš, Viktore! A na čtyři roky! Prosím tě, teď jsem setkala s kritikou od několika lidí – na stejnou věc. Týká se to průjezdu z Husovy ulice (vedle knihovny), který vede na prostranství mezi domy s pečovatelskou službou. Je to tam znečištěné výkaly – což se děje hlavně v noci. Tví
muži tam sice jezdí během dne, ale občané by uvítali, kdyby se tam objevili
i v noci. A druhá věc se týká Zálabí. Stěžovalo si mi deset – patnáct lidí, kteří bydlí ve dvanáctiposchoďových domech, že feťáci opustili park mezi školkou a jeslemi, a přemístili se na lavičku, která je u prostředního dvanáctiposchoďáku. Sedí tam odpoledne a večer, loudí na lidech peníze a cigarety, pokřikují na ně, mívají tam velkého psa, který volně pobíhá kolem lavičky, zatímco oni si píchají. Prosím tě, kdyby tam šla dělat pravidelná kontrola – oni si dají aspoň pozor a trochu se jim znepříjemní život. Děkuju ti za vyslechnutí a těším se na další spolupráci! Zdravím tebe, tvé muže i ženy!“
A Viktor mi hbitě odepsal.
„Prostor v Husově ul. kontrolujeme samozřejmě i v noci. Ale zaměříme se na to a kontrol tam uděláme daleko víc. Další věc je pro mě cenným sdělením, neboť u školky je pravidelně masírujeme, ale že se přestěhovali zrovna tam, to jsme nevěděli. Budeme tam samozřejmě provádět pravidelné kontroly, hned ve středu o tom budu mluvit na naší interní poradě.“
12. října 2014 jsem objevila na facebooku, Máme rádi Kolín, stížnost na odpadkové koše, a den před tím, 11. října, v sobotu, když jsem šla koupit noviny, si mi postěžovala paní z tatradomů. Tak jsem opět psala Zuzance Čtrnáctové.
„Zuzanko, připravte si, prosím vás, složku, a napište na ni: OTRAVNÁ FUCHSOVÁ. Takže: Rozbitý odpadkový nahoře v Kouřimské ul., na té straně, jak je řeznictví, obuv a sekáč. Když budete stát zády k náměstí, tak je to nahoře, na levé straně Kouřimky. A na Zálabí, před cukrárnou, byl odpadkový koš. Asi před rokem zmizel. Dneska jsem se na facebooku dozvěděla, že shořel, a občanům chybí. Zuzanko, mohl by se tam dát, prosím vás, znovu?
A paní z Ovčárecké, konkrétně z tatradomů, mě poprosila, jestli by jim nebylo možné přidat jeden kontejner na papír. Prý ho v pátek vyvezou a v pondělí je plný a papíry se válí kolem. Kdyby nebylo možné přidat ještě jeden – tak ten, který tam je, vyvážet 2x týdně a hlavně kolem něho uklízet. Někdy se prý uklidí, někdy ne.“
A Zuzanka mi hned druhý den odpověděla:
„Krásné ráno přeji! Všechno jsem zajistila. Hned jsem vše poslala na AVE panu Krištofovi, co má na starosti odpady, aby vše zajistil. Koš v Kouřimce už měl objednaný – čekali na dodání nových košů, neměli je už skladem. Takže to by mělo být v pořádku. I na Zálabí jsem ten koš objednala. A ohledně kontejneru na papír u tatradomů, jsem to vyřešila přiobjednáním svozu papíru z tohoto kontejneru každý týden, i v úterý. Máme po městě vytipovanou asi čtvrtinu nejkritičtějších kontejnerů na papír, které mi AVE sváží pravidelně kromě pátku i v úterý, tak jsem sem zařadila i tento. Takže by vše mělo klapnout ke spokojenosti občanů! Krásný den! Zuzka Č.“
Tak, přátelé KOKU, musím končit, protože jsem zjistila, že mám dalších pět stránek. Rozbité chodníky na Šťáralce, o kterých mi napsala paní Skalníková, pokácené lípy v Okružní ul., jíva, která zasahuje do oken nájemníků v prvním poschodí, o které mi říkala paní Koděrová, a další a další – ale o tom bude v příštím KOKU, které napíšu, až se vrátím ze Sokolova, kam jedu na besedu do knihovny…
