lékař, 63 let
Narodil jsem se v roce 1947 v Kolíně, tam jsem vychodil i devítiletku zvanou „západka“. Maturitu jsem složil také na kolínském gymnáziu. Po studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy jsem pracoval jako lékař – od promoce až do podzimu 2008 jen v kolínské nemocnici. Nyní pracuji v zaměstnaneckém poměru na část úvazku jako praktický lékař. Součástí mé práce je péče o 80 klientů kolínského domova důchodců. Práce v „terénu“ mě velmi baví a uspokojuje, léčbu seniorů považuji na rozdíl od mnohých mladých kolegů za jednu z nejdůležitějších součástí lékařské profese.
Můj otec byl předválečný soudce a přednosta soudu, ovšem největší profesní skupinu tvoří v mé rodině lékaři. Matka pracovala od promoce až do důchodu v kolínské nemocnici jako lékařka, její žijící sestra byla lékařkou v Praze, moje sestra a její manžel, oba Češi, pracují od roku 1969 jako lékaři v USA, manželka pracuje již 30 let jako praktická lékařka, jeden z mých synů pracuje jako vysoce kvalifikovaný internista v Thomayerově fakultní nemocnici. Možná i díky tomuto prostředí a výchově jsem se vždy zajímal o zdravotní, ale i osobní a sociální problémy lidí.
Svého otce jsem bohužel nepoznal, zemřel na tuberkulosu 2 měsíce před mým narozením. Moje maminka se již nikdy neprovdala a umožnila svou prací a skromností všem třem svým dětem vystudovat vysokou školu. Také udržovala názory a památku mého otce, často tak zmiňovala i jeho členství v předválečné sociální demokracii. Nikdo z mé rodiny, matka, bratr, sestra, manželka, já jsme nebyli členy ani kandidáty členství KSČ či jiné strany národní fronty. Jako samozřejmost podotýkám, že mám též negativní lustrační osvědčení, o které jsem nemusel bojovat při žádných soudech. V roce 2002 jsem kandidoval jako nestraník za sociální demokracii. Po úspěchu ve volbách jsem považoval za správné vstoupit do strany, která mě nominovala. Během pobytu ve vyšší politice jsem potkal mnoho zajímavých a slušných lidí. Celkově mě však úroveň sociální demokracie zklamala a nesplnila mé očekávání. Rozhodně skutečnost neodpovídala tomu, jakou skvělou pověst měla tato strana ještě z předválečné doby v mé rodině. Zejména v kolínské organizaci, až na několik málo výjimek, z nichž například pan Král již rovněž není členem ČSSD, jsem potkal pouze kariéristy bez sociálního cítění a lidi neschopné, kteří chtějí být vedeni. Proto jsem den po uplynutí svého mandátu, 3.11. 2008, ze sociální demokracie vystoupil. Chci ještě podotknout, že jsem si šest let v Senátu PČR udržoval svůj vlastní názor, který jsem se nebál uplatňovat při jednáních na jakékoliv úrovni. I díky tomu jsem se stal místopředsedou Senátu, přičemž mě při volbě do této funkce podpořili senátoři ze všech stran politického spektra.
Šestiletá epizoda v ČSSD mi přinesla mnoho zkušeností a pevné přesvědčení, že chci dožít svůj život jako nestraník – nikoliv jako politický turista, přestože jsem i v této době měl řadu „zajímavých“ nabídek…
Důvodů, proč se účastním práce sdružení ZMĚNA pro KOLÍN, je několik:
- Je o opravdovou změnu a z 27 kandidátů pouze 3 mají zkušenost ze zastupitelstva a 24 členů ZPK jsou komunální politikou nepoznamenaní lidé. To je velké plus a nabídka spoluobčanům.
- Vzhledem k mým předchozím politickým úspěchům jsem chtěl pomáhat již pouze jako lékař. Před rokem přišli můj syn Vít se svým kamarádem Michalem Najbrtem s myšlenkou založit sdružení, aby zklamaní a slušní občané města Kolína měli koho volit. Bylo mi nabídnuto, zda bych se nechtěl na této práci podílet. Po delším rozmýšlení jsem usoudil, že jako řadový člen mohu být snad sdružení svojí zkušeností prospěšný. A protože znám novináře i český lid, chci zdůraznit jednu podstatnou věc: lídrem je můj syn, který s myšlenkou přišel a mě posléze oslovil. Nejsem šedou eminencí, která by svého syna někam postrkovala. V naší rodině nebylo nikdy nic takového zvykem, syn je dospělý člověk s vlastní rodinou, vlastním názorem, dvěma vystudovanými vysokými školami, které jsem za něj opravdu neabsolvoval. Pokud bych chtěl být lídr, mohl jsem sdružení vymyslet sám, mohl jsem jako řada kolínských turistů jít do jiné strany. Určitě bych se neschovával za záda syna a ten by hlavně nikdy takové řešení nepřipustil. To jen poznámka pro pomlouvače. Slušní lidé, kteří nás oba znají, vědí, že mluvím pravdu.
- Ve sdružení ZMĚNA pro KOLÍN panuje skutečná demokracie. Nikdo nikoho nekádruje a žádný z kandidátů není členem politické strany. Všichni věří ve svůj vlastní rozum, diskusi a nečekají na rady osvícených stranických vůdců.
- Mým důvodem není snaha získat placené místo na radnici, rád bych se, pokud mi voliči dají důvěru, účastnil dění v mém rodném městě jako zastupitel či radní. Ale v případě nezvolení moje chuť pomoci mým úspěšnějším kolegům samozřejmě zůstane.
Na závěr snad pár osobních poznámek. To, co považuji za důležité, je rodina, přátelství a určitá pokora ke všemu živému, ne jen lidem, ale i zvířatům, přírodě. Stále mě baví pracovat jako lékař, radost mi přinášejí vnoučata, v červenci se mi narodilo čtvrté vnouče a podle všeho nebude v tomto roce poslední.
Jsem pejskař a miluji svoji útulkovou fenu neznámého původu tak, jak to umějí jen praví pejskaři. Baví mě knihy, historie, a kvůli špatným kloubům sport už jen pasivně.
Ve svých volebních kampaních jsem měl jen dvě hesla a zjistil jsem, že na nich po letech nemusím vůbec nic měnit. První z nich zní ZDRAVÍ JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ POLITIKA, druhé VAŠE PROBLÉMY MĚ ZAJÍMAJÍ. A po zkušenostech bych si dovolil přidat třetí heslo: NENÁVIST A POMLUVY NEJSOU PROGRAMEM, PROGRAMEM JE SCHOPNOST NASLOUCHAT A PRACOVAT.
A poznámku na úplný závěr: Ne jen já, ale všichni členové našeho sdružení chtějí pomáhat a věci postupně posouvat k lepšímu, neslibovat nesplnitelné, začít každý sám u sebe a teprve potom kritizovat ostatní.
Svůj pohled na svět neměním. Stále léčím lidi, stále si myslím, že je zdraví důležitější než politika, stále mě problémy mých pacientů a spoluobčanů zajímají. Bohužel to dnes není v Kolíně obvyklé. Proto chci ZMĚNU PRO KOLÍN.